Pozor na svá přání. Plní se!

Jsem dítě štěstěny. Všechno, co jsem si kdy doopravdy přála, mi nakonec vyšlo. Vážně.

Tak například neomezený přístup ke knížkám.

Jako malá jsem moc ráda četla a veškeré vhodné knížky pro svůj věk v naší skromné knihovně jsem měla několikrát přečtený. Mým snem byla tehdy neomezená knihovna a nějaké chytré zařízení, se kterým bych si mohla číst i poté, co mi rodiče zhasnou světlo.

Splnilo se! Kromě elektronických čteček s podsvíceným displejem, co se objevily na trhu, můj manžel začal pracovat v nakladatelství Grada. Mohla jsem si říct o jakýkoli titul a on mi ho přinesl. Prostě paráda!

Později se moje zájmy rozšířily i o kosmetiku. Mohla jsem v drogérce strávit celou věčnost prohlížením různých lahviček a čtením jejich zázračných účinků. Vyráběla jsem si masky ze všeho možnýho, co bylo právě doma – z okurek, droždí, citronu… připravovala jsem si i růžovou vodu, odvar z kopřiv a bůhví co ještě.

Pamatuju si dokonce, že jsem jednou na návštěvě u tety měla natáčet, jak si hrají ségry se sestřenicí. Jenomže místo toho jsem skončila v koupelně a natáčela obsah polic naší tety. U nás doma byl totiž vždy jen šampon, mýdlo a zubní pasta. Kondicionér na vlasy nebo sprchový gel byl považován za zbytečný luxus. Hned bylo poznat, že rozpočet naší domácnosti řídí chlap.🙈

A tak jsem snila o tom, že jednou budu mít v koupelně spoustu voňavých krémů, masek a dalších (ne)zbytných serepetiček.

Uplynulo několik (desítek) let a světe div se – začala jsem pracovat v kosmetické společnosti TianDe!

Najednou jsem získala přístup k nejrůznějším knihám a kosmetickým výrobkům, jenomže… nebyl čas, abych si to všechno pořádně užila!

Kvůli pracovnímu vytížení jsem večer s maskou na obličeji a dobrou knihou trávila jen výjimečně. Práce, návrat domů, uvařit, uklidit, spát… Ubíjející monotónní život čerstvých dospěláků, o kterém jsem už kdysi psala.

Jediný čas, který jsem mohla mít zcela jistě pro sebe, byl ráno před prací.

Proto jsem si začala pro změnu přát, abych se naučila vstávat brzo ráno. Stejně jako to údajně dělají ti nejúspěšnější lidi světa.

Když však došlo na věc a měla jsem si vybrat mezi vyhřátou peřinou a čímkoliv jiným, budík jsem pokaždé ještě malinko oddálila.

Nedávno ale došlo i na splnění tohoto přání. A to zcela přirozeně. Už půl roku mě Jonáš s železnou pravidelností budí v 5.55.

Škoda, že jsem si tehdy nepřála vstávat brzo ráno po KVALITNÍM spánku a být celý den opravdu odpočatá.

Třeba by se mi to splnilo.

Podobně jako můj další velký sen o kariéře v Bruselu.

Někdy v „nácti“ jsem přečetla pár knížek od Benjamina Kurase a vytvořila si představu o svém budoucím povolání. I když je Kuras velký euroskeptista kritizující zbytečné výdaje EU za europoslance a stěhování parlamentu mezi Štrasburkem a Bruselem, předražené tlumočnické a překladatelské služby… já jsem se tehdy rozhodla, že se právě jedním takovým předraženým tlumočníkem, překladatelem nebo byrokratem jednou stanu! A ke studiu lingvistiky jsem si přidala i mezinárodní vztahy.😅

Splnilo se mi i tohle přání. Kariéru full time housewife s diplomatickým pasem jsem si pod tím však opravdu nepředstavovala.

A tak si pomalu balím kufry a říkám si, že bych se už měla konečně naučit správně formulovat svoje přání.

Protože všechno důležitý mi v podstatě vychází.

A jak to máte vy? Umíte správně formulovat svá přání? Vychází vám?

P.S. Na svého muže jsem nesmírně pyšná a rozhodně si nemyslím, že by byl v Bruselu jen dalším předraženým byrokratem.

P.P.S. Při psaní článku jsem si vzpomněla na scénu z IT Crowd, jak si Douglas přál tetování s vrtulníkem. Znáte to? 😂

Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli:

;-) :| :x :twisted: :smile: :shock: :sad: :roll: :razz: :oops: :o :mrgreen: :lol: :idea: :grin: :evil: :cry: :cool: :arrow: :???: :?: :!: