Jak jsem se (téměř) vzdala svého snu

Měla jsem sen. Měla jsem velký sen BÝT NĚKÝM a ten se mi nedávno rozplynul doslova jako pára nad hrncem. Místo zklamání a hořkosti však překvapivě cítím úlevu. Zvláštní? Vysvětlím.

Kdo mě zná osobně, jistě ví, jak jsem bojovala o možnost studovat na prestižní fakultě ještě víc prestižní obor s názvem mezinárodní vztahy. Patřit do referenční skupiny výřečných, ambiciózních a vesměs lehce arogantních studentů FSS totiž v mých nácti letech přesně odpovídalo představám o tom, jak se z poďobaného ošklivého káčátka stát opravdu NĚKÝM.

Moje znalosti ze střední odborné školy ohodnocené u maturitní zkoušky vyznamenáním však stačily jen na „trapnou“ fildu a ještě trapnější „hnojárnu“. Když jsem si z této dvojice vybrala fildu, dlouho jsem se styděla přiznat, že jsem Uljana studující ruský jazyk a literaturu. Vždyť KAŽDÝ Čech by přece mohl v Rusku studovat češtinu, nebo ne? Můj obor nebyl dost dobrý pro společenský status ani můj osobní pocit. A tak jsem se ve volném čase od práce a studia na fildě pokoušela rozšířit svůj přehled o světovém dění a trénovala řešení scio testů. A to vše jenom proto, abych se dostala na obor, kde se konečně budu moct cítit jako NĚKDO.

Registrovala jsem si i různé předměty ze svého vysněného oboru v rámci ruštiny a nadšeně poslouchala o zahraniční politice Ruské federace, etnických konfliktech, nebo levicovém a pravicovém extremismu. Nebyla jsem dobrá ani špatná studentka. Všechny předměty jsem zvládala napoprvé, ale například v hodnocení jedné z mých seminárních prací nejmenovaným učitelem se objevilo doporučení, abych se radši věnovala psaní krásné literatury, než analýze zahraniční politiky. Moje reakce? Já všem ukážu!

A tak jsem to dokázala. Do třetice všeho dobrého jsem se na FSS opravdu dostala a stala se plnohodnotnou prezenční studentkou. Jen tak mimochodem, abych se nějak uživila, jsem ale neustále překládala, doučovala češtinu pro cizince a ruštinu pro Čechy, účastnila se seminářů a konferencí týkající se lingvistiky, založila vlastní jazykovou školu… Vůči fildě jsem měla spoustu výhrad, ale studium mi díky mimoškolním aktivitám šlo lehce a snad jsem tam i vynikala.

Proč to všechno píšu? Přesně před týdnem jsem se rozhodla dobrovolně ukončit studium na své vysněné fakultě. Absurdní? Dost možná. Chci zdůraznit, že na to nejsem zdaleka pyšná. Vždy jsem byla zvyklá dotahovat věci do konce a během tohoto rozhodování bylo obzvlášť těžké si připustit, že tento obor sám o sobě ze mě neudělá NIC víc než to, co jsem. A když můj profesní život odjakživa směřoval neprestižní cestou oprašování a zlepšování mateřského jazyka, zřejmě to tak má být. K FSS MU stále vzhlížím s úctou a vděčím za přehled, nadhled a analytické schopnosti. Přála bych si však, aby tyto vědomosti dávala každá fakulta, protože se bez nich v dnešním globalizovaném světě obejde jen málokdo. Na druhou stranu se musím zeptat, co dává JENOM široký všeobecný přehled? Kolik lidí se uplatní v oboru mezinárodní vztahy nebo evropská studia?

Moje poslání je jednoduché. Make life easy. Nekoukejte na prestiž ani společenský status svého povolání. Společnost potřebuje DOBRÉ zedníky, DOBRÉ kadeřníky, VYNIKAJÍCÍ kuchaře nebo překladatele. Stejně tak samozřejmě potřebuje i SKVĚLÉ politiky nebo analytiky mezinárodního dění. Domnívám se však, že v tomto případě nabídka výrazně převyšuje poptávku a spousta talentovaných studentů končí úplně mimo svůj obor.

Líbil se vám článek? Sdílejte ho se svými přáteli:
Komentáře: 3
  1. terezka

    Tak kde je slíbená aktualizace stavu? ;-)

  2. Uljana Černohorská (автор)

    A svět se nezhroutil, že? :-)

  3. Petr

    A tak jsem se stal analytikem zcela mimo obor i já.

;-) :| :x :twisted: :smile: :shock: :sad: :roll: :razz: :oops: :o :mrgreen: :lol: :idea: :grin: :evil: :cry: :cool: :arrow: :???: :?: :!: